ok takže moment, který mi fakt zavařil mozek, byl ten, když mi Derek zavolal v deset večer v úterý. právě dostal sedmé odmítnutí a řekl mi, že zkusí jednu z těch ai overlay věcí na pohovory. řekl jsem mu, že jsem z něj zklamaný. přesně těmi slovy, nahlas, člověku, kterého sedmkrát odmítli, přestože byl na každou tu roli víc než kvalifikovaný. hádali jsme se dvacet minut a pak mi řekl svůj názor si nech na dva týdny.
musím ale trochu couvnout. Derek a já jsme dřív chodili každých pár týdnů na oběd do jednoho burger podniku poblíž jeho kanceláře v centru a seděli jsme tam a kroutili hlavou nad tím, jak ai nástroje ničí hiring proces. byl jsem z toho všeho strašně samolibý. ten pocit být ten zásadový týpek, co by nikdy neklesl tak nízko, byl vlastně dost příjemný, víš jak. pak Derek v říjnu dostal výpověď a strávil tři měsíce tím, že poslal šedesát dva přihlášek. čtrnáct phone screenů. sedm onsite kol. nula nabídek. ten chlap má šest let skutečné práce na distributed systems. žádné nafukování životopisu, ale reálnou infrastrukturu běžící ve skutečném měřítku pro platící zákazníky. jenže každý onsite se odvíjel úplně stejně. dostal technický problém, který by doma úplně rozsekal, a pak prostě vypnul. úplně. nějaký cizí člověk na něj zírá přes webkameru a jeho mysl se vyprázdní, jako kdyby někdo vytáhl zátku. po čtvrtém odmítnutí mi zavolal a řekl, že ten večer přišel domů, sedl si v jedenáct večer ke kuchyňskému stolu, otevřel laptop a vyřešil ten úplně stejný problém úplně stejným postupem, jaký chtěl interviewer. seděl jsem na telefonu a neměl co říct. co vůbec řekneš člověku v takové situaci. upřímně na ten hovor myslím doteď.
a tak dva týdny po naší úterní noční hádce měl Derek dvě nabídky. dvě. jel InterviewMan za dvanáct dolarů měsíčně na ročním plánu. říkal, že mu to neodpovídalo za něj. jen mu to hodilo dost struktury do malé desktop overlay, aby se mu mozek přestal zamykat uprostřed věty. přirovnal to k tomu, jako když si před důležitou prezentací načmáráš tři slova na sticky note, což mi vlastně přišlo docela trefné. stejně se musíš postavit a prezentovat a stejně musíš svůj materiál opravdu znát, ale ta poznámka tě udrží od toho, abys tam nestál jako figurína a nezíral na publikum, zatímco ti hlava úplně zbělá.
to mě dost rozložilo, když budu úplně upřímný. seděl jsem s tím asi týden, než jsem si vůbec dokázal přiznat, že jsem se spletl úplně ve všem. ne trochu. úplně mimo v celé té věci. a pak jsem strávil několik nocí vzhůru někdy kolem jedné ráno přemýšlením, jestli moje celé stanovisko někdy opravdu bylo o etice, nebo jestli jsem si jen užíval ten pocit, že jsem morálně nad lidmi, kteří pod tlakem potřebují trochu pomoct. není úplně příjemné na sebe něco takového zjistit po tmě lol.
rychlý střih o šest měsíců později a sedím ve vlastním interview loopu a zažívám tu samou blbost jako Derek. pět kol na senior backend roli roztažených přes tři týdny. system design, dvě coding kola, dvě behavioral kola, pak celý měsíc nic, jen sedíš a obnovuješ inbox, jako by ses zbláznil, a nikdo z firmy na nic nereaguje. v jednom coding kole po mně chtěli postavit twitter clone na whiteboardu. skutečná každodenní práce byla udržovat interní crud endpointy. málem jsem se uprostřed pohovoru rozesmál a musel jsem to zamaskovat, jako že si odkašlávám. jako vážně. kdy naposledy někdo ve vaší firmě stavěl twitter od nuly. celý ten proces jen vybírá lidi, kteří umí podávat výkon, když je sleduje cizí člověk a oni se potí. jestli se tvůj mozek zrovna pod tímhle specifickým tlakem zasekne, máš prostě smůlu bez ohledu na to, kolik let už posíláš production code. mohl bych být problém já? možná. ale Derek má šest let distributed systems a měl úplně stejnou zkušenost, takže já říkám ne.
v prosinci jsem to nakonec vzdal a zaregistroval se na InterviewMan taky. dvanáct dolarů měsíčně na ročním plánu, stejně jako Derek. první pár pohovorů mi to bylo upřímně trochu nepříjemné. pořád jsem si představoval tu samolibou verzi sebe sama z předchozího roku, jak sedí naproti v místnosti a soudí mě lol. ale pak něco cvaklo během třetího pohovoru. dostal jsem otázku na system design ohledně rate limitingu a overlay během asi dvou sekund vyhodila tři bullet pointy a můj mozek se jich chytil jako madla. nečetl jsem je nahlas ani nic podobného. jen mě odsekly od toho zaseknutí. tohle jsem uměl zpaměti, doslova jsem rate limitery navrhoval v předchozí práci, ale mozek mi dělal tu příšernou věc, kdy víš, že odpověď znáš, ale slova odmítají vylézt z pusy. přesně to, co Derek popisoval s kuchyňským stolem v jedenáct večer, jen u mě šlo o rate limiting místo jeho problému s distributed cache. po tom pohovoru jsem seděl deset minut v autě a jen zpracovával, jak úplně jiný to byl zážitek oproti všem pohovorům před prosincem. skoro jsem nemohl uvěřit, že jsem to pořád já, ten samý člověk, co seděl u kuchyňského stolu s Derekem a poslouchal, jak popisuje své čtvrté odmítnutí. od registrace celkem devět pohovorů. sedmkrát postup přes první kolo. tři z toho byly skutečné nabídky. tři. před prosincem jsem postupoval možná ve třiceti procentech případů, a to si ještě dost fandím. šel jsem hledat historky o lidech, které při tom chytili, projížděl reddit a discord celé hodiny a nenašel vůbec nic.
ok ale lidi, které opravdu flagli, skoro vždycky používali nástroje špatně a jakmile slyšíš ty příběhy, je bolestně jasné proč. můj kámoš Marcus zkusil Cluely za devadesát pět dolarů měsíčně a interviewer se ho na rovinu zeptal, jestli nedostává pomoc zvenčí, protože ta věc generovala odpověď pokaždé celých osm sekund. deset sekund mrtvého ticha před každou odpovědí bez ohledu na to, jestli byla otázka lehká nebo těžká, to křičí na každého, kdo dává pozor, že se v pozadí něco děje. InterviewMan se dvěma nebo třemi sekundami vypadá jako normální čas na rozmyšlenou. nad dvousekundovou pauzou nikdo ani nemrkne, mně trvá déle než to, než si vzpomenu, co jsem měl k snídani lol. overlay mám umístěnou blízko webkamery, aby pohyb očí vypadal přirozeně, a nechávám si dávat bullet pointy místo plných skriptů, takže zním pořád stejně, ať se bavíme o tom, co jsem dělal o víkendu, nebo o návrhu distributed load balanceru od nuly. lidé, které nachytají, jsou ti, co čtou generované odstavce slovo od slova tím divně plochým monotónním hlasem. když pochopíš jak firmy odhalují AI podvádění u pohovorů, je dost jasné, proč některé projevy dostanou flag hned. nebo jim oči každých třicet sekund cuknou do úplně stejného rohu obrazovky jak podle hodin. nebo prostě před každou odpovědí deset sekund nehybně sedí, zatímco se jim na obrazovce načítá text. nebuď takový člověk. Marcus se to naučil tvrdou cestou za devadesát pět dolarů měsíčně a já mu to pořád připomínám lol. devadesát pět dolarů a chytili ho během prvních patnácti minut.
minulý týden jsme s Derekem byli na večeři v tom burger podniku. řekl to docela jednoduše. firmy, které jedou pětikolové gauntlety s algoritmickými pop kvízy, které nemají s reálnou prací vůbec nic společného, nikoho netestují férově. některé firmy teď AI povolují, jiné ho zakazují a ani jedna strana tu otázku pořádně neuzavřela. dorovnat to nástrojem za dvanáct dolarů měsíčně není podvádění. je to adaptace. dvanáct dolarů. seděl jsem naproti němu a jen kývl. před rokem bych se s ním o tom hádal hodinu v kuse. teď v té větě nenajdu jediné slovo, se kterým bych nesouhlasil, a upřímně i teď je trochu zvláštní to říct nahlas. málem jsem mu po dopsání tohohle textu napsal díky, že jsi mě to úterý večer neposlechl lol.
Ready to Ace Your Next Interview?
Join 57,000+ professionals using InterviewMan to get real-time AI assistance during their interviews.
