Two Sigma mě odmítla po pohovoru, který mi připadal naprosto dokonalý, a pořád jsem se přes to nepřenesl. Vyšel jsem ven a na chodníku se culil jako idiot. Bývalému kolegovi jsem napsal: „Ty jo, myslím, že jsem to dal.“ Všechny úlohy hotové. Časová i prostorová složitost optimální. Kód se zkompiloval napoprvé, což se mi nestává snad nikdy. Celý měsíc mě varoval, že kvantitativní firmy hodnotí lidi jinak, ale já jen přikyvoval, jasně, jasně.
O čtyři dny později jsem seděl v autě, jedl snídaňové burrito a zapatlal si telefon pálivou omáčkou. Přesně v tu chvíli vyskočil e-mail se zamítnutím. Přečetl jsem ho třikrát. Dokonce jsem zkontroloval, jestli ho neposlali někomu jinému. Neposlali.
Co se tedy stalo. U Two Sigma se začíná na HackerRanku, dvě úlohy, na každou čtyřicet minut, grafy a pole zhruba střední obtížnosti. Obojí jsem dokončil dřív. V živém kole přišlo dynamické programování, optimální rozdělení posloupnosti. Zvládl jsem to. Tazatel řekl, že dobré. Potom chtěl rozebrat složitost mírně pozměněné varianty. Odpověď byla správná, jen mi trvalo asi deset sekund, než jsem si ji promyslel.
Všiml jsem si, jak si něco píše do bloku. Kolega mi později řekl, že deset sekund je v těchto firmách věčnost. Stavějí systémy, které přesouvají miliony za milisekundu, takže když se nad složitostí na tak dlouho odmlčíte, začnou přemýšlet, jak byste asi zvládli výpadek produkce ve tři ráno. Na správné odpovědi nezáleželo. Deset sekund. Nejméně jednou týdně si to přehrávám znovu a pořád mám chuť něčím praštit.
O pár týdnů později, když jsem se dostal do výběrových kol Jane Street a Citadel, mi kolem jedenácté večer napsal. Už několik týdnů mě přesvědčoval, ať zkusím InterviewMan. Tentokrát mi řekl, ať nad tím přestanu pořád hloubat a konečně ho použiju. Tak jsem ho tedy nainstaloval. Za dvacet minut běžel na mém notebooku. Při roční platbě vycházel na dvanáct měsíčně a pokrýval každý typ kola, který mě čekal.
Ready to ace your next interview?
InterviewMan gives you real-time AI answers during live interviews — undetectable on Zoom, Meet, and Teams.
Try InterviewMan FreeJane Street je úplně jiný svět. Celý den, čtyři kola, každé po sedmdesáti minutách, v každé místnosti dva tazatelé. Jeden klade otázky a druhý zapisuje všechno, co řeknete. Je to zatraceně nepříjemný pocit. A teď věc, kterou vám nikdo neřekne. Ty úlohy na LeetCode nejsou. VŮBEC. Měl jsem nazpaměť dvě stě úloh. Nepomohlo mi to ani trochu. Nejdřív přišla funkce s memoizací a přesně danými pravidly pro vyřazování položek z cache.
Potom třída herního stavu pro Connect Four, včetně ověřování tahů a rozpoznání výhry. Nakonec stromová struktura, která potřebovala vlastní hash, jenž zůstane konzistentní i po změně. Všechno nové úlohy. Náš nástroj našel v mém validátoru pro Connect Four dva okrajové případy ještě před spuštěním kódu a nejspíš mi ušetřil pět minut. A těch dvě stě úloh z LeetCode? K ničemu, no.
Mimochodem, OCaml umět nemusíte. Kolega se ho před svým výběrovým kolem učil a tam mu doslova řekli, ať toho nechá a použije zkrátka jazyk, ve kterém píše nejrychleji. Python. Oba jsme použili Python. Nikoho to nezajímalo.
Tazatelé v Jane Street dávají nápovědy, což člověku po pohovorech v Google připadá zvláštní. Tam jen mlčky sledují, jak se trápíte. Zasekl jsem se na diagonálním okrajovém případu v Connect Four a jeden z nich povídá: „Zamyslete se nad diagonálou, když hrací plocha není plná.“ Najednou se to otevřelo. Chtějí slyšet, jak přemýšlíte nahlas a jak upravujete svůj postup. Podle kolegy přesně takhle fungují i jejich týmy.
Když ztichnete a pokoušíte se všechno zachránit sami, děláte chybu. Ve třetím kole jsem se na čtyřicet sekund odmlčel. OBA na mě jen zírali. Děsivé. Mluvit jsem začal zase hodně rychle.
Tak Citadel. Na finančním Discordu, který jen zpovzdálí sleduji, psala jedna bývalá stážistka z Citadel Securities. Do kanálu napsala, a to jsou její přesná slova: „Není to těžké způsobem, jakým si myslíte, že je to těžké.“ Přikývl jsem. Neměl jsem ani ponětí, co tím myslí. Pak jsem vešel do místnosti a došlo mi to. Tady se nedává žádný částečný počet bodů.
Řešení projde všemi testovacími případy, nebo dostanete nulu. Nulu. U jedné úlohy jsem začal probírat různé postupy a tazatel mě uprostřed věty zarazil: „Tohle byste měl vědět.“ No dobře. U Meta by za takové vysvětlení člověk nějaké body dostal. V Citadel panuje úplně jiná nálada. Uvidět řešení a začít psát. Nic dalšího. Právě tady se InterviewMan vyplatil. Přečetl zadání z HackerRanku přímo z mé obrazovky a asi za tři sekundy mi ukázal algoritmus. Přesně proto jsem ho měl v notebooku.
Návrh systémů je v Citadel zase jiný. Varovala mě. Poslechl jsem ji? Samozřejmě že ne. Musíte říct P99 pod pět ms při deseti tisících rps. Nestačí říct nízká latence. Viděla, jak jednomu člověku strhli body za pouhé tvrzení, že by se dala použít cache. Neuvedl pravidla vyřazování. Hit rate. Paměťový rozpočet. Nic se tu nedá odbýt mávnutím ruky. Čekal jsem přístup jako v Google, nakreslit krabice na tabuli a neurčitě kolem nich gestikulovat. KDEPAK.
Po každém jednom sezení jsem kontroloval Dock, seznam procesů i Activity Monitor. Jsem v těchhle věcech trochu paranoidní. Přiměl jsem kolegu, aby se se mnou spojil přes Zoom a podíval se, jestli se na jeho straně něco ukáže. Nahrávání obrazovky na HackerRanku. Hovory přes Zoom. Hovory přes Meet. U všech tří firem. Nic. Ani jedna stopa. Postavili jsme ho tak, aby při sdílení obrazovky nebyl vůbec vidět, a na každé platformě, kterou jsem zkoušel, to platilo.
Minulý týden mi kolega u pití řekl, že kvantitativní firmy nabírají určitý druh mozku. Ne chytřejší než lidé z FAANG. Jen rychlejší. Člověka, který zná odpověď ještě předtím, než se dotkne klávesnice. Řekl jsem, že přesně tak, a on na to: „Tak proč tě pořád štve Two Sigma?“ Málem jsem vyprskl pivo. Deset sekund. Deset sekund mě stálo tu nabídku. Ta osoba z Discordu říká, ať už to pustím z hlavy. Nemůžu. Deset sekund.
Ready to Ace Your Next Interview?
Join 57,000+ professionals using InterviewMan to get real-time AI assistance during their interviews.
