takže round pět. CoderPad. interviewer řekne "we can stop here if you want" ve ČTRNÁCTÉ MINUTĚ 45minutového kola lol. na obrazovce půl sliding window, nešlo to zkompilovat, a tenhle týpek mi nabízí východové dveře. vyřešil jsem tenhle PŘESNĚ stejný problém večer předtím při jídle pad thai. 22 minut, sriracha na trackpadu (pořád lepí, nikdy jsem to pořádně nevyčistil, klávesa 'p' se teď trochu seká), nohy na konferenčním stolku. cítil jsem se skvěle. o dvanáct hodin později ten samý problém na stejné obrazovce a já tam seděl, jako bych zapomněl psát. nevymáčkl jsem jediný znak.
mimochodem jsem failnul celkem sedm coding interviews. sedm v řadě. a měl jsem odjetých 300 leetcode problémů v tomhle nádherném barevně označeném spreadsheetu, zelené buňky všude, sloupce na topic, difficulty a date. vypadalo to jako moderní umění. Marcus (můj roommate, za chvíli o něm víc) říkal, že to vypadá jako vánoční stromek. 300 zelených buněk a ani jeden jediný offer.
Marcus. můj roommate na Belmont ave. slyšel to celé přes zeď, protože náš byt má odhlučnění jako kartonová krabice, z kuchyně slyšíš i otevření plechovky s limonádou. vyjde ven, já zírám na vodní skvrnu na stěně ve tvaru Floridy, a on řekne "rough one huh" a já mu ani nedokázal odpovědět. seděl jsem tam deset minut? možná dýl? pamatuju si, jak jsem koukal na tu skvrnu ve tvaru Floridy a říkal si, že bych se asi měl odstěhovat do skutečné Floridy a s tech úplně seknout lol. 300 vyřešených problémů, CS degree z UMass a já tam seděl, jako bych nikdy nenapsal řádek kódu.
čtyři týdny potom ale. dva offers. tři měsíce předtím? NULA. Marcus změnil deset věcí na mé přípravě. moje leetcode count? 300. nezvýšila se. neřešil jsem nové problémy. stejný mozek, stejný byt, stejná florida skvrna na zdi.
a Marcus? tenhle člověk šel rok předtím 0 z 6. BINARY SEARCH. nejzákladnější algoritmus v computer science a on na něm zamrzl ve třetím kole. osobně jsem ho viděl řešit binary search jednou rukou, zatímco druhou jedl turkey sandwich a hořčice mu kapala na spacebar (pořád používá tu samou klávesnici, spacebar má žlutý zaschlý flek, říkal jsem mu, ať si koupí novou asi za $30 v Best Buy, a on jen "it works"). přijde skutečné interview a mozek se vypne. znáš ten hint, který interviewer dá, když už má vlastně rozhodnuto? ten, který v HLASE slyšíš, to zdvořilé "hmm let me help you a bit", které ve skutečnosti znamená "we are done here"? jo. zlomilo ho to. ale změnil prep, dostal 2 offers během 7 dnů, takže když si mě po roundu pět posadil na náš $400 goodwill couch (hnědá kůže, jedna noha byla hromada textbooků, našli jsme ho na chodníku na Belmont), tak jsem zmlknul.
"ty řešíš problémy sám u stolu, v tichu, se sluchátky? a ty řešíš problémy, zatímco na tebe přes webcam kouká týpek a soudí každý keystroke? to není stejný skill." mohl jsem se hádat? možná. ale já se chokenul na sliding window, které jsem řešil včera v 11 večer se srirachou na prstech, takže ne. nemohl jsem se hádat.
Marcus převzal velení. stálo mě to $22.94 týdně v Chipotle ($11.47 za bowl, guac pokaždé, bez něj to nejí) a zbytek byl zdarma. ok celkem deset změn a všechny mi zpočátku připadaly debilní.
v prvním týdnu mě donutil řešení nahlas komentovat. 7 ráno u stolu, mluvím k nikomu. "ok longest substring without repeats, sliding window, set na tracking, expand right shrink left when hitneš duplicates" a Marcus UMÍRÁ smíchy přes zeď. Priya mi během jednoho takového zavolala, tehdejší přítelkyně (Intel, Portland, rozešli jsme se v listopadu, jiný příběh), a já to zvedl ještě při tom nahlas komentování a ona jen "...jsi v pohodě?" JO PRIYO. hash maps. 7 ráno. sám. nádhera. ale tady je to, co mě zabíjí. 300 problémů vyřešených v absolutním tichu. každý jeden. ani jednou jsem neotevřel pusu. sluchátka na uších, mozek běžel, prsty psaly, pusa zavřená. tři měsíce tohohle. ŠEST DNÍ mluvení do vzduchu to opravilo. šest! moje mluvící rychlost dohnala tichou rychlost za méně než týden. Marcus to vytahuje pokaždé, když se chce pobavit na můj účet. "300 problémů. v tichu. TICHO. a ty ses divil, proč neumíš mluvit při interviews." JO DOBŘE MARCUSE, chápu.
druhá věc, a tahle mě skutečně naštvala na mě samotném, když mi to došlo. Marcus mě sledoval, jak něco řeším live přes Zoom ($14.99/měsíc za Zoom Pro mimochodem, tenhle člověk doslova platil patnáct dolarů měsíčně za to, aby seděl ve své ložnici DESET STOP ode mě a koukal, jak přes webcam kóduju, "MARCUSI proč jsme na Zoomu, když jsi HNED TADY" "protože interviewer nebude v pokoji vedle, idiote"). každopádně tam sedí ve své Palantir hoodie (šedá, velikost L, nosí ji každý den, tuhle mikinu jsem viděl víc než slunce) a říká "proč jsi skočil rovnou na optimal." protože znám odpověď? "nejdřív napiš O(n^2). řekni mi, proč je to špatné. oprav to." AHA. tohle zabilo round pět. skočil jsem rovnou na optimální sliding window, tři minuty zíral do prázdného CoderPadu, na obrazovce nic, obličej rudý. kdybych nejdřív napsal ten ošklivý nested loop? kód na obrazovce. i kdyby ošklivý. panika klesne okamžitě. round dva? úplně stejná chyba. pokus o skok rovnou k optimálnímu BFS. čtyři minuty prázdno. udělal jsem to DVAKRÁT.
kamera byla vlastní druh mučení. Marcusova teorie zněla: sedět v nepohodlí z toho, že na tebe někdo zírá, dokud mozek nevyčerpá adrenalin. deset dní se mi na kameře doslova třásly ruce. Marcus jen seděl ve svém pokoji, jedl Trader Joe's plantain chips ($2.99 za pytlík, zvládne tak tři týdně) a sledoval, jak se trápím na 13palcové obrazovce Macbooku ze vzdálenosti deseti stop, $14.99/měsíc apparently dobře investovaných. jedenáctý den, úterní ráno, třes přestal. pryč. netuším proč a je mi jedno proč. prostě přestal.
zachytil taky, že každý den přepínám topics jako blázen. arrays na graphs na DP na arrays, protože počkat, umím vůbec kadane's, nebo jsem si to jen namemoroval? (namemoroval lol.) graph věci z úterý byly ve středu ráno PRYČ. poof. nachytal mě na tom po taco night na 4th street, combo plate za $8.50, queso ve styrofoam kelímku velikosti pěsti, a říká "jeden topic. minimálně pět problémů. NEPŘEPNI, dokud fresh medium nebude pod patnáct minut." nejdřív arrays a hash maps. čtvrtý den jsem řešil medium za dvanáct minut. DVANÁCT. pátý den jsem vstal a dal two-pointer ještě před kávou a ZŮSTALO to tam. tři měsíce rotování topics a tohle bylo celé řešení? taky mě donutil nastavit 25minutový cap na problém, protože jsem parkoval na hardech CELOU HODINU, víc se vztekal a nic se neučil. "nikdo ti na jeden problém nedá 60 minut, trénuješ na zkoušku, která neexistuje." cap 25. nejde to cracknout? editorial. pochop trik. vrať se k tomu ve čtvrtek. z 4 problémů za den na 8 nebo 9. DVOJNÁSOBEK.
edge cases do mě vrtal jako reflex. ještě před napsáním jediné řádky kódu jsem měl odříkat "empty array. one element. all same. negatives. overflow." pět sekund, pokaždé, jako nákupní seznam. jeho Palantir interviewer napsal do feedback formu "strong edge case instincts." INSTINKTY. Marcusi, to je naučený checklist. on jen POKRČÍ RAMENY. pokrčí rameny a odejde. ok kámo. "instincts."
před roundem tři jsem se neohřál na interview platformě a strávil dvě minuty hledáním RUN buttonu v Amazon CodePair. DVĚ MINUTY. CoderPad je jiné než LeetCode, které je jiné než HackerRank, které je jiné než CodePair. motat se v IDE při 120 bpm je nejhloupější způsob, jak interview vybouchnout. jedno easy ráno předem, pět minut, jen aby prsty věděly, kde co je.
Marcus taky NEPŘESTÁVAL mluvit o real time feedbacku během skutečných rounds, a tak jsem našel InterviewMan. zachytává, co říkáš přes mic, a hází nudges na obrazovku, které nikdo v callu nevidí. v jednom kole zachytil off by one v mém binary searchi, kterého jsem si byl příliš fried na to všimnout sám. pět minut debuggování ušetřených, když zbývalo možná šest minut, takže jo. dvanáct dolarů měsíčně za coding a system design a behavioral. před tím jsem koukal na Interview Coder, dvě stě devadesát devět dolarů měsíčně, jen coding. za tu cenu by se to upřímně mělo dostavit a interview udělat za tebe lol.
failure log byl taky jeho nápad. google doc, 47 entries naposledy, co jsem to viděl, seřazených podle typu patternu. před každým interview si to celé čte znovu. myslel jsem si, že je to overkill, dokud jsem si nezačal dělat vlastní a nezjistil, že opakuju ty samé tři binary search chyby jako rozbitá deska. vidět je napsané na papíře mě donutilo během týdne je přestat dělat. a i po všech těch deseti změnách mi Marcus pořád říkal, ať jdu interviewovat dřív, než se budu cítit připravený. řekl to patnáctkrát. patnáctkrát jsem ho ignoroval. měl pravdu, samozřejmě. raná kola byla messy, jeden interviewer vypadal zmateně, když jsem začal nahlas komentovat lol, ale dokázal jsem mluvit, když jsem se zasekl. dokázal jsem nejdřív brute forcnout. edge cases jely na autopilota. mozek zůstal zapnutý místo aby se vypnul.
čtyři týdny. dva offers. můj leetcode spreadsheet měl pořád 300 problémů, těch samých 300 zelených buněk jako předtím, nevyřešil jsem ani jeden nový. Marcus to u večeře vytahuje pořád. "dělal jsi těch samých 300 problémů a šel od nula offers ke dvěma." JO MARCUSE. já vím. byl jsem u toho. ale zasloužil si bragging rights, takže whatever. nechávám ho mluvit. aspoň si teď svoje Chipotle platí sám lol.
Ready to Ace Your Next Interview?
Join 57,000+ professionals using InterviewMan to get real-time AI assistance during their interviews.
