ok takže tohle bude znít, jako bych se chlubil, ale slibuju, že je to přesně naopak. 400 leetcode problémů. čtyři měsíce. měl jsem spreadsheet se sloupci topic tag, solve time, first attempt yes or no a celé jsem si to barvil zeleně, když jsem něco dal správně. 85% acceptance rate na medium. před prací jsem ho občas otevřel a jen na něj koukal, což když to teď píšu, mi dochází, jak úplně ujeté to bylo lol. absolvoval jsem v roce 2024, trh příšerný, Blind i reddit oba křičely 300 až 500 minimum pro jakýkoliv FAANG offer. vždycky přestřeluju cíle, takže 400 to jistilo. dvě medium před prací každý den, jeden hard po večeři, všechno zalogované.
ve třetím měsíci jsem byl někde kolem 280 a stresoval. přes 400 jsem se dostal na konci čtvrtého měsíce a ráno před svým Google onsite jsem tam seděl, díval se na 400 zelených řádků a říkal si, že není šance, abych to nedal. absolutní confidence. vlastně delusion confidence.
pak mi Marcus asi tři dny po rejectu píše, že se dostal do Meta. píšu mu congrats a kolik jsi jich udělal. on řekne 150. položil jsem telefon displejem dolů na kuchyňskou linku a dva celé dny mu neodepsal, protože jsem vůbec nevěděl, co říct. udělal jsem trojnásobek jeho počtu, dostal reject, a tenhle týpek míří do Menlo Parku. doteď se cítím špatně, že jsem ho ghostnul, upřímně si to nezasloužil, jen jsem byl kvůli tomu na fakt temném místě.
reject e-mail říkal "strong on coding fundamentals but could not extend solutions past the initial approach." recruiter kámoši mi od té doby řekli, co to znamená lidsky. vyřešil textbook verzi v pohodě a úplně zamrzl, když jsme změnili jediný constraint. jeden.
phone screen byl v pohodě. sliding window, chytil jsem edge case, osm minut, whatever, ta část je nepodstatná. první round graph problém, v pohodě. druhé kolo je to, co všechno zničilo, a potřebuji přesně vysvětlit, co se stalo, protože mi to změnilo pohled na celou věc. tree otázka. poznal jsem ji z něčeho, co jsem řešil asi týden předtím, takže jsem kód napsal rychle, měl jsem ten malý spokojený úsměv na obličeji, interviewerka si toho asi všimla taky. pak říká ok cool, teď má tvůj strom miliardu nodes a nic z toho se nevejde do paměti.
mozek se mi zamkl. seděl jsem tam, horko v obličeji, zíral na kód, který jsem napsal před třiceti sekundami, a najednou ho nedokázal vysvětlit ani sám sobě. v rámci těch čtyř set problémů v tom krásném spreadsheetu jsem ani jednou, fakt ani jednou, nepřemýšlel nad tím, co se stane, když se data nevejdou do RAM. leetcode judge předpokládá, že se všechno vejde. vždycky. každý jeden problém. trénoval jsem čtyři měsíce na tomhle předpokladu a Google položilo tu jednu otázku, kterou leetcode nikdy nepokládá, a já neměl nic lol.
nakonec jsem Marcusovi po tom ghostingu zavolal a ten rozhovor mi upřímně změnil všechno. vyřešil jen tak 50 unique problémů. padesát. ale nikdy od nich nešel dál. vyřešil to s array, pak se input změní na stream, pak potřebuješ concurrent access, pak přepneš z optimalizace času na optimalizaci paměti. stejných padesát problémů mutovalo znovu a znovu, dokud nezvládl cokoliv, co na něj někdo hodil. říkal, že našel nějaký blog, který prošel něco jako 200 FAANG interview write-upů, a hlavní takeaway bylo, že intervieweři mění constraints uprostřed problému zhruba v 80 % kol. follow-up questions. věc, kterou jsem přes všech svých 400 leetcode solveů trénoval přesně nulakrát. doslova nula. vyřešeno, green check, scroll na další. jako trénovat na fight tím, že bušíš do pytle, který neumí vrátit ránu, a pak se divit, proč tě reálný člověk hned pošle k zemi.
Jake se dostal do Google s asi 180. další kámoš udělal 120, ale celý měsíc pálil na system design a behavioral věci. já udělal 400 a dostal reject e-mail. není žádná korelace mezi hrubým počtem a tím, jestli projdeš, jakmile jsi za nějakou stovkou udělanou pořádně, změní se to v něco úplně jiného, než co si kvůli redditu myslíš.
po tom callu jsem přestal dělat nové problémy. vytáhl jsem 50 ze svého solved listu a Marcus se mnou skákal na zoom dvakrát týdně a úplně mě ničil. paměť je teď omezená, co uděláš. musí to běžet přes tři regions, co se změní. duplicity všude a tvůj kód předpokládal unique hodnoty. první týden jsem pořád failoval na věcech, u kterých jsem měl zelené checkmarky, což bylo upřímně ponižující, ale to je zjevně celý point. taky jsem nacpal dva týdny system designu, který jsem během grindu úplně přeskočil, protože jsem zíral na leetcode count, jako by to bylo moje GPA nebo co. Google váží system design stejně jako coding. celé to prep time jsem zahodil kvůli hezčímu formátování spreadsheetu. zpětně jsem měl svou interview přípravu vyvážit napříč všemi typy kol od začátku.
při druhém pokusu jsem měl během skutečných callů puštěný InterviewMan. mic zachytává konverzaci a hází nudges do overlaye, který nikdo v callu nevidí. follow-up hints byly všechno, interviewer změní constraint a místo dead air jsem měl čeho se chytit. dvanáct dolarů měsíčně a skoro jsem se tomu pricingu smál, vzhledem k tomu, kolik mě čtyři měsíce solo grind stály času. fungovalo to ale jen proto, že jsem tu hloubku odmakal s Marcusem, hints jsou jen random slova, pokud nemáš kontext, abys je pochopil.
dva offers. šest týdnů. nula nových leetcode problémů. na profilu mám pořád 400 a to číslo pro mě už nic neznamená. těch padesát, do kterých jsem šel fakt do hloubky, mě dostalo přes čáru. jestli jsi teď na stovce a panikaříš, jak se dostat na tři sta, tak prostě stopni a vrať se zpátky. začni měnit problémy, které už jsi vyřešil. to je to, co se ve skutečnosti testuje, a skoro nikdo to nedělá.
Ready to Ace Your Next Interview?
Join 57,000+ professionals using InterviewMan to get real-time AI assistance during their interviews.
